Technologie svařování je využívána v mnoha různých oborech, jako je strojírenství, stavebnictví, opravárenství, služby atd. Svařování je jedna z technologií nerozebíratelného spojování materiálů. Ke spojení jednotlivých částí dochází jejich ohřevem nebo plastickou deformací, případně společným působením obojího. Do svařování lze však zařadit i činnosti jako je pájení či dělení materiálů obdobnými technologiemi, kterými se svařuje. Svařovat lze kovy železné, tj. ocel, ale i neželezné, jako je hliník, měď apod., svařovat lze i plasty. Metod svařování je celá řada. Nejčastěji se používá svařování elektrickým obloukem, elektrickým odporem nebo svařování plamenem. Existuje však i mnoho dalších metod, jako je svařování nebo dělení materiálů laserem, svařování tlakem za studena, svařování třením, svařování plastů horkým vzduchem a další.
Jednotlivé metody svařování jsou specifické jak z hlediska používaných pracovních nástrojů a nářadí, tak i z hlediska svařovaných materiálů či použitých pracovních postupů. Např. svařování elektrickým obloukem se provádí obalenou elektrodou, pod tavidlem a v ochranné atmosféře. Svařování tavné (tj. například elektrickým obloukem), se provádí místním ohřevem a roztavením spojovaných částí bez použití tlaku, kdy k ohřevu svařovaných částí dochází vlivem působení elektrického oblouku. Obdobně je tomu i při plamenném svařování, kde se pro ohřev svařovaných součástí používá teplo spalovaných směsí plynů.

Terminologie

  • Svařování – tepelné spojování, drážkování a tepelné dělení kovových i nekovových materiálů, pokud jsou prováděny otevřeným plamenem, elektrickým obloukem, plazmou, elektrickým odporem, laserem, třením, aluminotermickým svařováním, včetně používání elektrických pájedel a benzínových pájecích lamp.
  • Nebezpečný prostor – prostor, v němž za určitých okolností (prostředí, velikost prostoru, apod.) mohou vzniknout činnosti zapříčiňující úraz osoby, která se v prostředí nachází.
  • Prostor nebezpečný z hlediska úrazu elektrickým proudem – prostor, v němž vlivem prostředí je buď stálé nebo přechodné nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Jsou to hlavně prostory s prostředím horkým, vlhkým (i přechodně), s vodivým okolím, prašným s vodivým prachem, se škodlivým chemickým působením (žíraviny), s otřesy apod.
  • Prostor zvlášť nebezpečný z hlediska úrazu elektrickým proudem – prostor, v němž zvláštní okolnosti nebo vlivy prostředí zvyšují nebezpečí úrazu, zejména prostředí mokré.
  • Prostředí horké – prostředí, kde teplota v průměru za 24 hodin je obvykle vyšší jak 35 °C.
  • Prostředí vlhké – prostředí, které obsahuje více než 15 g vody na 1 m nebo kde je relativní vlhkost vzduchu trvale vyšší než 80 %. (Voda se sráží na předmětech v prostoru, ale nestéká.)
  • Prostředí mokré – prostředí, kde voda trvale stéká, skapává nebo stříká.
  • Prostor s nebezpečím požáru – prostor včetně jeho zařízení nebo jeho části, v němž se vyskytují tuhé hořlavé hmoty, hořlavý prach, hořlavé kapaliny, hořlavé plyny nebo hořlavé látky obsažené ve stavebních konstrukcích či zařízeních a v případě použití dané technologie svařování může dojít k jejich zapálení a vzniku požáru.
  • Prostor s nebezpečím výbuchu (s následným požárem) – prostor, v němž se může vyskytnout za normálních provozních podmínek nebezpečná koncentrace pro výbuch, nebo ve kterém se nacházejí výbušniny nebo látky obsahující výbušniny nebo jiné látky a materiály, které při použití dané technologie mohou být příčinou výbuchu s následným požárem.
  • Přilehlé prostory – prostory spojené s místem svařování dveřmi, otvory, kanály, prostupy, apod., nad, pod a vedle svářečského pracoviště.
  • Prostor s nebezpečím otravy – prostor, v němž je značně překročená nejvyšší přípustná koncentrace škodlivin, respektive, v němž jsou překročeny hraniční hodnoty příslušných škodlivin.
  • Prostor s nebezpečím zadušení – je prostor, v němž není dostatek vzduchu (nebo obsah kyslíku ve vdechovaném vzduchu poklesne pod 16 %).
  • Aerosol – rozptýlené tuhé nebo kapalné částečky ve vzduchu (podobně jako mlha).
  • Dýchací zóna – prostor ve výšce dýchacích cest podle pracovní polohy, v níž jsou vykonávány práce.
  • ANB – Národní autorizovaná osoba (Authorised National Body), právnická osoba, schválená EWF a * IIW – metodicky řídí zkušební a certifikační činnost v oblasti svařování a dohlíží na dodržování platných předpisů
  • ATB – autorizované výukové místo (svářečská škola,)
  • EWF – Evropská svářečská federace
  • IIW – Mezinárodní svářečský institut
  • zkušební organizace – autorizovaná právnická osoba, pověřená prováděním zkušební činností
  • zkušební orgán – pracovník zkušební organizace s odbornou svářečskou kvalifikací EWE případně EWT, delegovaný na zkoušky svářečů
  • svářečská škola – ATB pro svářeče
  • svářečský instruktor – pracovník s odbornou svářečskou kvalifikaci svářečský praktik (EWP), pedago¬gickým minimem a svářečskou kvalifikací podle ČSN EN 287 popř. ČSN EN ISO 9606
  • svářečský inženýr (EWE) – pracovník s vysokoškolským vzděláním a diplomem svářečského inženýra, získaný na některém ATB
  • svářečský technolog (EWT) – pracovník s ukončeným středoškolským vzděláním a diplomem svářeč¬ského technologa, získaný na některém ATB
  • svářečský praktik (EWP) – pracovník s platným svářečským oprávněním podle ČSN EN 287 a diplomem svářečského praktika, získaný na některém ATB
  • svářečský dozor – pracovník odpovědný za výrobní svářečské operace a za činnost se svařováním sou¬visející, jehož způsobilost a znalosti jsou prokázány výcvikem, vzděláním a odpovídajícími výrobními zkušenostmi (viz ČSN EN 719)
  • svářeč – pracovník, který byl vyškolený v základním kurzu svařování; odbornost získaná absolvováním kurzu a vykonáním příslušné zkoušky má platnost v rozsahu, uvedeném na Osvědčení o základním kurzu svařování.
  • zaškolený pracovník – pracovník zaškolený na obsluhu svařovacího zařízení nebo konkrétní jednodu¬chou svářečskou práci; rozsah oprávnění je vymezen a přesně definován, je platný pouze v organizaci, pro kterou bylo zaškolení provedeno.

Rizikové faktory při svařování
 

Požadavky BOZP a PO pro svařování

  • Před začátkem svářečských prací se musí vyhodnotit, zda v prostorách svařování i v prostorách přilehlých nepůjde o práce se zvýšeným nebezpečím.
  • V případě zvýšeného nebezpečí se svařuje pouze na písemný příkaz a po provedení v něm nařízených doplňujících bezpečnostních opatření.
  • Pokud by mohla vzniknout provozní nehoda nebo hrozilo by nebezpečí otravy nebo zadušení, musí být zajištěn odborný dohled (druhým, popř. třetím pracovníkem), musí být učiněno bezpečnostní opatření.
  • Před zahájením svařování musí svářeč zkontrolovat, zda jsou v místě svařování odstraněny hořlavé látky, zda je zamezeno vzniku požáru nebo výbuchu a zda je na svařovacím pracovišti a v jeho okolí zabezpečena předepsaná ochrana osob.
  • Vzniku požáru nebo výbuchu v místech svařování a v přilehlých prostorách se musí zabránit odstraněním hořlavých a výbušných látek přikrytím hořlavin nehořlavou látkou vyvětráním.
  • Při svařování nádob, potrubí a zařízení musí být z povrchu a z vnitřku svarků odstraněny hořlavé a výbušné látky, aby při svařování nevzplanuly.
  • Pracovníci (svářeči, popř. i osoby v okolí svařování, pomocníci apod.) musí být vybaveni příslušnými osobními ochrannými pracovními prostředky. OOPP nesmí být znečištěny olejem, tukem apod.
  • Osoby v okolí svařování a řezání musí být chráněny před škodlivými účinky (záření, sálavé teplo) – za rozestavění zástěn k ochraně osob odpovídá svářeč.

Požadavky na pracoviště a podmínky pro svařování

Metody svařování

 
Metod svařování je celá řada. Nejčastěji se používá svařování elektrickým obloukem, elektrickým odporem nebo svařování plamenem. Existuje však i mnoho dalších metod, jako je svařování nebo dělení materiálů laserem, svařování tlakem za studena, svařování třením, svařování plastů horkým vzduchem a další. Jednotlivé metody svařování jsou specifické jak z hlediska používaných pracovních nástrojů a nářadí, tak i z hlediska svařovaných materiálů či použitých pracovních postupů.

Osobní ochranné pracovní prostředky

 
Základní a doplňující osobní ochranné pracovní prostředky pro svářeče jsou uvedeny v této tabulce dle ČSN 05 0601. Jsou zde uvedeny OOPP pro různé metody svařování a termické dělení kovů. O použití jednotlivých ochranných prostředků rozhoduje svářečský technolog spolu s bezpečnostním technikem.

K nejčastějším osobním ochranným pracovním prostředkům při svařování patří především svářečský oblek, ochranná kukla, ochranné rukavice, kožená zástěra, kožené kamaše, kožená obuv.

Legislativa

ČSN

  • ČSN 05 0705 – Zaškolení pracovníků a základní kurzy svářečů
  • ČSN EN ISO 9606-1 Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 1: Oceli
  • ČSN EN ISO 9606-2 – Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 2: Hliník a jeho slitiny
  • ČSN EN ISO 9606-3 Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 3: Měď a slitiny mědi
  • ČSN 05 0600 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro svařování. Projektování a příprava pracovišť.
  • ČSN 05 0601 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro svařování kovů. Provoz.
  • ČSN 05 0610 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro plamenové svařování a řezání kyslíkem.
  • ČSN 05 0630 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro obloukové svařování.
  • ČSN 05 0650 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro odporové svařování.
  • ČSN 05 0661 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro třecí svařování kovů.
  • ČSN 05 0671 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro laserové svařování kovů.
  • ČSN 05 0672 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro elektronové svařování kovů.
  • ČSN 07 8304 Tlakové nádoby na plyny – Provozní pravidla.
  • ČSN EN 1089-3 Lahve na přepravu plynů – Označování lahví, Část 3: Barevné značení.
  • ČSN ISO 3864 – Grafické značky – Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky.
  • ČSN EN 45020 – Normalizace a souvisící činnosti – Všeobecný slovník.
  • ČSN 38 6479 – Stavba a provoz acetylenovodů.