Zátěž teplem – kategorizace prací

Kategorie druhá

Do druhé kategorie se zařazuje práce, při níž jsou pracovníci na vnitřním nebo venkovním pracovišti v charakteristické směně vystaveny tepelné zátěži vyšší, než je maximální přípustná teplota stanovená pro kalendářní rok právním předpisem – nařízení vlády č. 361/2007 Sb., Míra této zátěže však ještě nevyžaduje k ochraně zdraví osob režim střídání práce a bezpečnostní přestávky, pokud jsou dodrženy dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce ve směně.

Kategorie třetí

Do třetí kategorie se zařazuje práce, při níž jsou pracovníci na vnitřním nebo venkovním pracovišti v charakteristické směně vystaveny tepelné zátěži vyšší, než je maximální přípustná teplota stanovená pro kalendářní rok právním předpisem – nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Míra této zátěže již vyžaduje režim střídání práce a bezpečnostní přestávky k ochraně zdraví osob, a to v rámci dodržování dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce ve směně.

Kategorie čtvrtá

Do čtvrté kategorie se zařazuje práce vykonávaná v charakteristické směně za podmínek, kdy jsou překračovány přípustné hodnoty tepelné zátěže stanovené právním předpisem – nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Ani při používání osobních ochranných pracovních prostředků a úpravě režimu střídání práce a bezpečnostních přestávek nelze vyloučit poškození zdraví osob.

Zátěž teplem na pracovišti

Zátěž teplem při práci na:

  • pracovišti, které je: nevenkovním pracovištěm s neudržovanou teplotou uzavřené pracoviště, přirozeně větrané nebo pracoviště, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání nebo na
  • pracovišti, které je nevenkovním pracovištěm s udržovanou teplotou jako technologickým požadavkem pracoviště s udržovanou teplotou nezbytnou k vytvoření a udržení standardizovaných tepelně-vlhkostních podmínek pro ochranu výroby, výrobku nebo produktu,

se hodnotí podle průměrné operativní teploty (to), kterou se rozumí teplota vypočtená jako časově vážený průměr za efektivní dobu práce, kterou je doba snížená o dobu trvání přestávky na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávku nebo průměr z jednotlivých měřených časových intervalů v průběhu celé osmihodinové nebo delší směny, jde-li o pracoviště s měnícími se teplotami, z teploty vzduchu (ta), výsledné teploty kulového teploměru (tg), rychlosti proudění vzduchu (va). Hodnocení podle průměrné operativní teploty lze za podmínky rychlosti proudění vzduchu (va) rovné nebo menší než 0,2 m.s-1 nahradit hodnocením podle výsledné teploty kulového teploměru (tg).

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2007-361#f3824529Zátěž teplem pro práci zařazenou do třídy I až V podle tabulky č. 1

Tabulka č. 1

vykonávanou na nevenkovním pracovišti s neudržovanou teplotou nebo na nevenkovním pracovišti s udržovanou teplotou se hodnotí z hlediska dodržení přípustných mikroklimatických hodnot upravených v tabulce č. 2:

Tabulka č. 2

Přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro klimatizované pracoviště třídy I a IIa jsou upraveny v tabulce č. 3.

Tabulka č. 3

Zároveň musí být splněny požadavky na přípustnou vertikální nerovnoměrnost teplot upravené v tabulce č. 4.

Tabulka č. 4

Požadavky uvedené v tabulce č. 4 musí být dodrženy i na pracovišti, které je nevenkovním pracovištěm s neudržovanou teplotou uzavřené pracoviště, přirozeně větrané nebo pracoviště, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání, a na němž je vykonávána práce zařazená do třídy I a IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1.

K průběžnému nebo opakovanému sledování úrovně zátěže teplem při práci, která již byla vyhodnocena na základě měření podle metodiky upravující měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a vnitřního prostředí staveb, uveřejňované ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, je možno použít jen měření teploty vzduchu kalibrovaným teploměrem, který splňuje požadavky zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. Měření teploty vzduchu se provádí na místech, kde bylo provedeno předchozí měření výsledné teploty podle uvedené metodiky. Ověřené výsledky se považují za validní, pokud se nezměnily podmínky určující podíl sálavé složky a podíl energetického výdeje zaměstnanců na jejich celkové tepelné zátěži. Měření kalibrovaným teploměrem se za těchto podmínek použije i pro ověření úrovně zátěže teplem pro zjištění ztráty tekutin.

Zátěž teplem na venkovním pracovišti se hodnotí podle výsledné teploty kulového teploměru. Proudění vzduchu a relativní vlhkost se nezohledňují

§ 3b nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

Zátěž teplem – minimální opatření k ochraně zdraví

§ 5 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci:

Je-li na pracovišti s délkou směny delší než 8 hodin (kde nesmí ztráta tekutin potem a dýcháním v důsledku pracovní a tepelné zátěže za směnu překračovat přípustný limit ztráty tekutin 3,9 litru o více než 20 % a nesmí být překračovány krátkodobě přípustné doby práce) zjištěná ztráta tekutin za osmihodinovou směnu u zaměstnance rovna nebo vyšší než 3,9 litru, stanoví se dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce individuálním výpočtem podle ČSN EN ISO 7933 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže..

Na pracovišti s délkou směny delší než 8 hodin nesmí ztráta tekutin potem a dýcháním v důsledku pracovní a tepelné zátěže za směnu překračovat přípustný limit ztráty tekutin 3,9 litru o více než 20 % a nesmí být překračovány krátkodobě přípustné doby práce.

Při práci, při níž zaměstnanec přichází do kontaktu s povrchem pevného materiálu, jehož teploty překračují stanovené hodnoty, musí být zajištěno, aby nechráněná kůže zaměstnance s ním nepřicházela do přímého styku.

Dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce v zátěži teplem na pracovišti hlubinných dolů a postup pro výpočet pracovních cyklů a bezpečnostní přestávky upravuje příloha č. 1, část C, nařízení vlády č. 361/2007 Sb.,terým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

Dlouhodobě a krátkodobě přípustná doba práce, režim práce a bezpečnostní přestávky

V případě, že nejsou při práci zařazené do třídy IIb až V podle, tabulky č. 1, vykonávané na pracovišti, které je :

  • nevenkovním pracovištěm s neudržovanou teplotou uzavřené pracoviště, přirozeně větrané nebo pracoviště, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání,
  • nevenkovním pracovištěm s udržovanou teplotou jako technologickým požadavkem pracoviště s udržovanou teplotou nezbytnou k vytvoření a udržení standardizovaných tepelně-vlhkostních podmínek pro ochranu výroby, výrobku nebo produktu

nebo na venkovním pracovišti dodrženy přípustné hodnoty zátěže teplem pro aklimatizovaného zaměstnance upravené v tabulce č. 2, musí být uplatněn režim střídání práce a bezpečnostní přestávky v rámci dodržování dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce ve směně.

Dodržení přípustných hodnot podle tabulky č. 2 se nevyžaduje u práce zařazené do třídy I a IIa na pracovišti, které je:

  • nevenkovním pracovištěm s neudržovanou teplotou uzavřené pracoviště, přirozeně větrané nebo pracoviště, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání.

za mimořádně teplého dne, kterým se rozumí den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 °C; v takovém případě musí být poskytnuta náhrada ztráty tekutin v rozsahu uvedeném v tabulce č. 5.

Dlouhodobě a krátkodobě přípustná doba práce ve směně pro aklimatizovaného i neaklimatizovaného zaměstnance se stanoví podle výpočtu tepelné bilance podle ČSN EN ISO 7933 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže – analytické stanovení a interpretace tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže.

Aklimatizovaný a neaklimatizovaný pracovník

Dlouhodobě přípustná zátěž teplem se hodnotí rozdílně pro zaměstnance aklimatizovaného a neaklimatizovaného na tepelné podmínky na posuzovaném pracovišti.

Za aklimatizovaného zaměstnance se považuje zaměstnanec vykonávající práci po dobu alespoň 3 týdnů od nástupu na posuzované pracoviště.

U neaklimatizovaného zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do třídy IIb až V, pokud jsou při ní na pracovišti překračovány přípustné hodnoty zátěže teplem, uvedené v tabulce č. 2, se po dobu 3 týdnů od nástupu na takové pracoviště dlouhodobě přípustná doba práce sníží o 30 %.

Při hodnocení dlouhodobě a krátkodobě přípustné zátěže teplem je možné vycházet i z přímých měření, a to měření ztráty vody potem a dýcháním, teploty vnitřního prostředí organizmu a srdeční frekvence. Metoda měření ztráty vody potem a dýcháním, teploty vnitřního prostředí organizmu a srdeční frekvence se použije i pro stanovení dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce u zaměstnance, který musí používat speciální ochranný reflexní oděv, oděv s aktivním chlazením a větráním nebo oděv nepromokavý

Právní předpisy

Technické normy

  • ČSN EN ISO 7933 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže
  • ČSN EN ISO 7730 – Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného komfortu pomocí výpočtu ukazatelů PMV a PPD a kritéria místního tepelného komfortu
  • ČSN EN ISO 13731 Ergonomie tepelného prostředí – Slovník a značky
  • ČSN EN ISO 7726 Ergonomie tepelného prostředí – Přístroje pro měření fyzikálních veličin
  • ČSN EN ISO 12894 Ergonomie tepelného prostředí – Zdravotnický dohled nad osobami vystavenými extrémně horkému nebo chladnému prostředí
  • ČSN EN ISO 9920 Ergonomie tepelného prostředí – Hodnocení tepelné izolace oděvu a odporu oděvu proti odpařování
  • ČSN EN ISO 15265 Ergonomie tepelného prostředí – Strategie posuzování rizika pro prevenci tepelného stresu nebo diskomfortu v tepelném pracovním prostředí
  • ČSN EN ISO 14505-2 Ergonomie tepelného prostředí – Hodnocení tepelného prostředí ve vozidlech – Část 2: Stanovení ekvivalentní teploty
  • ČSN EN ISO 14505-3 Ergonomie tepelného prostředí – Hodnocení tepelného prostředí ve vozidlech – Část 3: Hodnocení tepelného komfortu pomocí zkušebních osob
  • ČSN EN ISO 11079 Ergonomie tepelného prostředí – Stanovení a interpretace stresu z chladu pomocí potřebné izolace oděvu (IREQ) a místních účinků chladu
  • ČSN EN ISO 13732-1 Ergonomie tepelného prostředí – Metody posuzování odezvy člověka na kontakt s povrchy – Část 1: Horké povrchy
  • ČSN EN ISO 8996 Ergonomie tepelného prostředí – Určování metabolizmu
  • ČSN EN ISO 7243 Ergonomie tepelného prostředí – Stanovení tepelné zátěže pracovníka podle ukazatele WBGT (teploty mokrého a kulového teploměru)
  • ČSN EN ISO 7933 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže
  • ČSN EN ISO 7730 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného komfortu pomocí výpočtu ukazatelů PMV a PPD a kritéria místního tepelného komfortu